Alpy 2011
11. 4. 2011
Tak jsme s rodinou v neděli 6. 3. 2011 vyrazili do Alp, do Rakouska na lyže. Bydleli jsme
v přestavěné sýpce ze 17. Století, ve vesnici Donnersbachwald. To je přesně v Dachstein-West. Chvíli jsme to hledali, ale pak jsme dojeli na jednu louku obklopenou lesy a vysokými horami. Instrukce jsme měli pouze tyhle: „Za koňmi doleva a pak je tam malý a velký dům.“ Ten malý byl náš. Koně jsme nikde neviděli. Věděli jsme také popisné číslo domu. Číslo odpovídalo. Byla tam nějaká malá barabizna, pak stodola a větší dům. Mělo být odemčeno a klíče měly být na stole. Dělali jsme si srandu, že to malé je ono. Dojeli jsme k domu, zkusili jsme otevřít, ale nic. Tak jsme jeli
ke stodole, jestli náhodou tak nevypadá jen zvenčí, ale ta plná dřeva. Tak jsme jeli k tomu malému s domněnkou, že bude taky zamčeno a jsme prostě špatně, ale ne! Bylo odemčeno, klíče leželi na stole,
bylo to strašně malinký. Jedna místnost asi tak 3m × 4m. TY byly 3 nad sebou. No, mamka byla ve velkém šoku. Asi hodinu vůbec nemluvila, jen seděla, hlavu opřenou o ruce. Já jsem z toho byl taky v šoku, ale hned jsme s Honzou začali šmejdit po sýpce a po okolí. Přišli jsme na to, že je to vlastně jedno velké dobrodružství.
Jezdili jsme hlavně ve středisku Planneralm. Měli jsme štěstí, celý týden až na jedno dopoledne svítilo sluníčko. Cestou tam jsme se stavili v Salcburku. Navštívili jsme Muzeum W. A. Mozarta v jeho rodném domu a prošli si část Salcburku.
Bohužel na sjezdovkách mohou být i menší kolize. Naštěstí v našem případě jen jedna úsměvná :). Roman se zastavil, aby se podíval jak jedeme a nějak se nepodíval za sebe a najel přímo do jednoho keře. Byla kolem toho veliká záchraná akce a mám i dokumentaci ;).
Fotku najdete jako poslední v celém albu.
Ve většině lokalit, v kterých jsem kdy byl, mám nějaké oblíbené jídlo. Nechci moc riskovat. No a v Německu a vlastně takhle v Alpách Rakouska atd. je tímto oblíbencem Germknödel . Pro ty, co neví, co to je: Je to takový veliký knedlík plnění většinou povidly a k němu nejčastěji vanilková omáčka a celé posypané cukrem a mákem.
A když už jsme u toho jídla, samozřejmě, že na sjezdovce vyhládne. Oběd nás vždy čekal v chatě přímo na svahu, bohužel některé názvy nenapovídaly o složení jídla, takže to bylo takové… no prostě ty pokusy co nemám rád. Například „Polévka pro lední medvědy“, nevíte, co máte čekat a nakonec zjistíte, že je to celkem dobrá smetanová polévka.
A teď k přírodě atd.:
Tak krajina byla nádherná. Všude hory, louky. A ta tma! To se nedá popsat. Byla hustá a nebylo to vůbec jako tady, vyjdete o půlnoci ven a přece vidíte, protože blízko je město,
ze kterého, s prominutím, proudí světlo jak „prase“. Tam jste vyšli ven, neviděli jste si na špičku nosu.
Fotky jsou připojeny k tomuto článkem, veškeré komentáře uvítám :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
